Venkovní výstava umělecké keramiky "V DIALOGU".

Zámecký park se proměnil v prostor pro umění. Právě charakteristické body tohoto místa určily plán expozice. Velká mirabelka dala jemný částečný stín naturalistickým vyobrazením ženských siluet Katarzyny Nowak, diskrétně flirtujících s jejich nahými těly. Je to pozvánka ke společnému hodování v přírodě jako z obrazu Snídaně v trávě od Èdouarda Maneta? Větve dalšího stromu se staly přirozeným prostředím pro hygienické zákoutí s venkovním umyvadlem od Karoliny Sary Gardzilewicz. Jedná se o jeden z autorčiných originálních souborů, které představují autorčinu interpretaci fenoménu posvátného a profánního ve světě lidských potřeb, kde je stále cennější spojení s přírodou odkazující na koloběh a rovnováhu světa. Poctou „přirozenosti života“ jsou i organické objekty Bożeny Sacharczuk umístěné v otevřeném prostoru krajiny Uroczyska. Svou barevností, strukturou a formou odkazují k myšlence věčného řádu, uzavřeného v nekonečně se obnovujícím kruhu událostí, vedoucí k pocitu harmonie, dávají smysl a radost. O těchto nejdůležitějších lidských hodnotách hovoří i Magdalena Maros. Surrealistické obrazy lidských rtů zavěšených v kruhu vedou dialog mezi sebou i s divákem. Zevnitř vycházejí zvuky, které jsou útržky rozhovorů o jednom z nejkrásnějších mezilidských vztahů – přátelství. Rytis Konstantinavicius se snaží svými figurálními sochami zprostředkovat varování před negativními dopady lidských vztahů. Ukazuje, jak těžké a křehké mohou být mezilidské vztahy, které často nevědomě vedou k lidským tragédiím a vyloučení, zasazením siluet soch do póz, které vyvolávají pocit nestability. Oproti těmto vyobrazením stojí uprostřed tři postavy Łukasze Karkoszky. Stejně jako starověké sochy se strážci pravdy, soustřeďující životní síly, starají o to, aby se svět ubíral správnou cestou. Díla žijí v jedinečné symbióze se zelenou krajinou, ale i architekturou tohoto místa, evokující historii lidstva, současnost i jeho budoucnost. Zdá se, že v dílech Natalie Zubanové jsou přítomny architektonické konotace. Abstraktní tělesa nějak vrůstají do architektury tohoto místa. Jejich strukturalita odkazuje k minulosti, která vlivem plynutí času mění naše vnímání, vyvolává pocit stírání hranic mezi tím, co je skutečné a co si představujeme. Koncept otevřené výstavy pod širým nebem je na jednu stranu způsoben situací, ve které žijeme, ale zároveň se stala místem, které nejvíce odráží myšlenku dialogu. V lůně přírody, mezi stromy, v klidu, v bezpečných podmínkách můžete najít útěchu a prostor k naslouchání, pozorování a kreslení. Nakrmte své smysly, kontemplujte a hledejte nové hodnoty, buďte v dialogu s uměním. Uroczysko se stalo neskutečným místem, které umožňuje zastavit se v čase a soustředit myšlenky na přítomný okamžik a jeho pozitivní stránky. Kurátorky výstavy Anna Gendaj a Bożena Sacharczuk